V principu lze říci, že cokoli, co přidává na hodnotě věcem jinak určených k likvidaci, nebo odsouzených k dalšímu chátrání, je upcyklace.
Prapůvodní kořeny toho, čemu dnes říkáme upcyklace, můžeme stopovat hluboko do historie. Často byla tato pra-upcyklace ryzí nutností. Především v dobách ekonomických krizí nebo válek bylo třeba zcela přehodnotit, jak s různými věcmi a materiály naložit.
Upcyklace nepracuje s odpady. Využívá materiály ještě před tím, než se odpady stanou. V tom se zásadně liší od recyklace.
Slovem "recyklace" označujeme mylně téměř vše, co je nějakým způsobem spojené se zpětným využíváním odpadu. Upcyklace je proces znovuvyužití materiálu, který má menší negativní dopad na životní prostředí, než má současná recyklace.
Upcyklace je o maximálním využívání existujících materiálových zdrojů. Upcyklační postupy zhodnocují jinak nevyužitelné materiály. Ať už zbytky z výroby, různé součástky či vysloužilé spotřebiče a jiné předměty, které by se jinak staly odpadem. Fantastické na upcyklaci je to, že nechává velký prostor pro představivost a kreativitu. A jsou to často právě představivost a kreativita, které spolu s dovedností, šikovností a umem dávají jinak nepotřebným věcem onu přidanou hodnotu. Musíme se naučit hledat materiální hodnoty i v jiných, než jen konzumních hodnotách. A upcyklace je jedna z cest k porozumění významu slova hodnota.
Pokud bude princip upcyklace začleněn do klasických výrobních procesů, bude to mít zásadní vliv na omezení produkce odpadu.
Skutečný význam upcyklace spočívá ve schopnosti dodat již nepotřebným věcem / materiálům navíc i patřičný design a kvalitu, díky kterým obstojí v konkurenci s novými výrobky komerční výroby a pomíjivými trendy.
(zdroj: trideniodpadu.cz)